3. Původ a význam jména Vermouzek
Jak již bylo uvedeno, je rodové jméno Vermouzek řídké a neobvyklé. Významově nic neříká a určitě není českého původu. Kdyby bylo domácí, tak by se vyskytovalo i jinde a dalo by se nějak vyložit.
Profesor Ladislav Hosák, který se za Protektorátu hodně zabýval rodopisným bádáním, vyslovil domněnku, že by naše jméno mohlo souviset se slovem „varmužka, varmuža“. Je to hnědá hmota, která zůstane v nádobě při přepouštění másla. Varmužka, varmuža se říká lidem nejapným, nemluvným a toto označení přešlo v příjmení Varmužka a Varmuža. Jak jsem se později přesvědčil, tak toto slovo s naším rodovým příjmením nesouvisí.
Na mylnou stopu při výkladu našeho jména by mohl také zavést zápis, který se vyskytuje v materiálech uložených v archivu města Brna. Je tam opis lánové vizitace z r. 1674, kde je náš předek zapsán jako Hans Mrnausek ( Mrňausek ) /1/. Opis asi pořizoval písař české národnosti a jméno Mernausek, uvedené v originále vizitace, mu nic neříkalo a proto si je „počeštil“. Patrně se domníval, že komisaři, kteří prováděli na Lipůvce lánové soupisy, je mylně zapsali a chtěl je opravit. Že se mýlil, to dokazují originály lánové vizitace /2/ i seznam lipůvských poddaných z 8.2.1668, zvaný soupis komínů. V něm je náš předek uveden jménem Jan Mermosek /3/. Oba tyto seznamy byly pořizovány na Lipůvce. Každý poddaný musel říci svoje jméno i příjmení a komisaři je hned zaznamenali.
Kdyby se náš předek jmenoval Mrňausek, nemohlo by dojít k tak četným a různorodým zkomoleninám. Výraz „mrňausek - mrňousek“ je průhledný a každému tak jasný, že by z něho žádný písař neudělal Mermauska, Marmoska či Wermauzška.
Správnost tvarů Mermosek a Mermaussek potvrzují také nejstarší matriční záznamy. První pochází z r. 1692 a uvádí Polexynu Mermoskin / 4 /. Matričním záznamům lze více důvěřovat než jiným. Duchovní správce žil léta ve styku se svými farníky, znal je osobně a věděl, jak se jmenují. Farníků nebylo mnoho. Na Lipůvce tehdy žilo přes dvacet rodin.
Profesora Františka Kleina z Brna, rodopisného badatele, jsem požádal o vysvětlení původu a významu našeho příjmení. Ten se domníval, že by mohlo nějak souviset s německými výrazy Bergmaus (svišť) nebo Meermaus (mořská myš). Když se tyto domněnky ukázaly nesprávné, tak mi poradil, abych se obrátil na profesora brněnské univerzity Dr. Leopolda Zatočila, germanistu evropského jména. Ani ten si nevěděl rady s naším rodovým jménem. Upozornil mne však, že Němci mají v Berlíně speciální ústav pro rodová bádání (Familienforschung). Za okupace jsem tam nechtěl psát, abych se nemusel k něčemu zavazovat, po osvobození mi neodpověděli.
V Německu byli lidé, kteří se rodopisným bádáním zabývali profesionálně. V Mnichově byl jeden, který měl ve své kartotéce přes čtyři miliony hesel. Za výpisy požadoval marky, které jsem tehdy pochopitelně neměl a proto jsem od něho informaci nemohl chtít. Prostudoval jsem alespoň německé lexikony rodových jmen, ale z nich jsem se nic nedověděl. Vermouzek, nebo jméno podobné, se tam nevyskytuje.
Když jsem neobjevil naše jméno v německé oblasti, tak jsem hledal v anglických slovnících. Tam jsem našel výraz „marmoset“, který je nejpodobnější některým tvarům našeho příjmení. V němčině mu odpovídá výraz „Seidenaeffchen“ (opička hedvábná). Je to zvířátko velikosti kočky. V 16. a 17. století se tyto opičky dovážely z Ameriky do Evropy. Chovaly se v domácnostech. Byla to tehdy velká móda, podobně jako později chov papoušků. V přeneseném slova smyslu znamená „marmoset“ také groteskní figurky, třeba na kašně.
Zda se slovo marmoset vyskytuje někde jako jméno nevím, ale uvažoval jsem, že to mohla být přezdívka, která vznikla mezi anglicky mluvícími lidmi. Jestliže ji dali svému druhovi, museli mu říkat mermoset dosti dlouho, aby přezdívku přijal jako jméno. Přezdívka mohla být mazlivě výsměšné pojmenování nezkušeného mladíka, který se dostal mezi otrlé vojáky, světoběžníky. Název pro chlapce, s nímž se nikdo nemazlí, ale jemuž každý rád pomůže. Snad dostal přezdívku pro svoji pohyblivost, neposednost, která je pro mnoho členů našeho rodu typická.
Zdálo se mi to dosti pravděpodobné, ale spokojen jsem s touto hypotézou nebyl. Obrátil jsem se také na profesora brněnské univerzity Josefa Machka, etymologa evropského jména. Ten mi dal adresu předsedy evropské onomastické sekce profesora Alfreda Douzaa v Bruselu. Dopsal jsem mu, odpověděl a poslal můj dotaz na Sorbonu do Paříže. Tam se výkladem jmen zabývali dva profesoři. Jeden z nich byl slavista prof. Vaillant. O našem jméně uveřejnil krátkou zprávu v časopise Francaise moderne. Podle jeho mínění pochází naše příjmení ze staré provensalštiny, francouzského dialektu, kterým se mluvilo na jihu Francie. Jeho původ odvozoval od výrazu „merme“, což odpovídá latinskému minimus (malý). Od výrazu „merme“ je ve francouzštině odvozena celá řada příjmení. Jejich nositelé se jmenují Merminat, Mermillet, Mermelott, Mermant, Merment, Mermot, Mermoz a pod. Jeden z nich Jean Mermos byl známý letec, který se v r. 1922 pokusil o přelet atlantického oceánu, ale neuspěl a zahynul.
Příslušníci rodin, jejichž jméno je odvozeno z výrazu „merme“ žijí ve Francii na jihu v Savojsku a severovýchodně od Paříže v kraji Franche-Comté. Domnívám se, že náš předek přišel z Francie a to z její jižní části. Tuto domněnku zdůvodním ještě v dalším výkladu.
Naše jméno prodělalo během staletí velké změny. Není to nic divného. Jeho první nositel byl cizinec, který patrně neuměl číst ani psát a svoje jméno znal jen jako zvuk. Když přišel do cizího, českého prostředí, zapisovali písaři a faráři jeho jméno tak, jak je slyšeli. První podoby mají počáteční písmeno M, Mermosek, Marmoczek, později převládlo W a V, Wermózek, Wermauzek, Wermuzek, Wermaucžek a pod. Z toho se časem vyvinulo dvojí psaní, Vermouzek a Vermousek, a obojí se dodnes používá.
Abych mohl sledovat posloupnost jednotlivých větví Vermouzků a umožnil všem, kteří budou tuto práci číst nebo v ní pokračovat, seřadil jsem všechny členy rodu do generací, linií a rodin. Prvního Vermouzka, Jana, jsem zapsal jako první generaci a označil římskou jedničkou. Jeho synové tvoří druhou generaci označenou II. Jejich děti, t.j. Janovi vnuci tvoří třetí generaci III atd. Abych rozlišil Janovy syny a jejich potomky, označil jsem je písmeny velké abecedy za římskou číslicí (IIA, IIB, IIC atd.). Přímé linie mají stále toto velké písmeno (IIA), Poboční větve mají navíc arabskou číslici (IV A 1, V B 2). Další větvení je vyjádřeno písmeny malé abecedy a dalšími arabskými číslicemi (VII C 1 a 1) nebo VII C a, VII C b a pod. Nemanželská větev je rozlišena malým písmenem VIIIc.
Podle tohoto třídění je možné každého člena rodu zařadit do generace i větve a jejího štěpení. Rozlišovací označení uvádím velmi často v textu, důsledně v tabulce a abecedním přehledu. Mužské členy rodu píši velkými písmeny (JAN), ty, kteří se oženili a založili rodinu podtrhuji v přehledném diagramu i v textu plnou čarou (JOSEF III A). Nad jménem je napsán rok narození, za ním znaménko = a rok sňatku, pak křížek s rokem úmrtí (1730=1750+1790).
Pod mužem je zapsána křestním i rodným jménem jeho manželka, po případě druhá nebo třetí žena. Byl-li některý člen rodu vícekrát ženat, jsou jeho manželky označeny římskými číslicemi I, II, III atd. Datum narození u manželek není obvykle uváděno, rok úmrtí je uveden stejným způsobem jako u mužů. Děti z manželství jsou zapsány v dalším sloupci a pojaty do závorky směřující k rodičům. Děti z druhého nebo třetího manželství jsou pojaty do dalších závorek. Děti nemanželské nebo děti svobodných matek, pokud se neprovdaly a jejich potomci nebyli legitimováni, označuji zkratkou „nemanž.“ a tečkami vedenými od matky k dítěti.
(Anna...........Josef nemanž.). Na konci kroniky je abecední seznam s pořadovými čísly, sestavený podle křestních jmen Vermouzků a u mužských členů rodu je uvedena generace a větev VC, VIIB1a. U manželek rodné jméno, např. Barbora, roz. Kratochvílová. V další rubrice je udán rok narození, sňatku a úmrtí (1820=1840+1890). V rubrice „Poznámka“ je údaj o provdání, popřípadě čí manželka to je, často bydliště a domovní číslo.
1/ ABM Rkp č.153, 2/ SAB D1, 155a, 3/ SAD 2 155/1, 4/ SAB E 67 č.83
Význam zkratek: AMB Archiv města Brna. Sídlo na Nové radnici v Brně. RKP Rukopis č. ... ZDB Zemské desky brněnské. Uloženy ve státním archivu v Brně, Žerotínovo nám. 3 ZDB XX... číslo svazku..., číslo zápisu..., řádek... SAB (SOAB) (ZAB) Státní (oblastní) (zemský) archiv v Brně. Brno, Žerotínovo nám. 3.